DANTE Z VYHNANSTVÍ.

Mám laur a slávu; přec má tvář se dlouží

a trpce dolů křiví se mé rety –

vždy nazpět k vlasti, duše k vlasti touží.

Vy voláte, bych potupen a kletý

se vrátil ve jhu, provaz na své šíji –

však neznáte mne, tyrani a skety!

Buď jako vítěz vejdu v Signorii,

neb vůbec nechci Florencie spatřit.

Hle, kde jen slunce, hvězdy záři sijí,

já všude vlast mám a mám s kým se bratřit,

jeť všude Bůh, jehožto stopy hledám –

ty vaší klatbou nedají se zatřít!

Jsem vlasti víc než ona mně.

Svou čest jí nedám.