DANTON III.

Jsme všichni lotry. Lotry nebo blázny

jsme všichni, kdož tu Revoluci vedem...

A bylo jinak někdy? Nejsou vlastně

v dějinách lidstva všecky velké činy,

sil rozmachy a vzplápolání duchů

jen dílem těch, v jichž zasažených duších

šílenství doutná? Neboť řekni: lotr –

a řek jsi člověk, jehož kořen žití

užírá nemoc. Je snad zdráv ten mozek,

jejž siná zmije z Arrasu má v lebce?

Zdráv Marat špinavý a Couthon tigr?

Saint-Just, ten zloděj? Obluda ta Fouché?

Henriot piják, Chaumette komediant,

já sám, chlap pustý bez morálních zásad,

milovník vína, jídel, žen i peněz,

ať přijdou odkudkoli? U všech čertů,

my historii děláme, jsme síly

vln revolučních – víme vlastně v posled,

kam, proč a k čemu? Snad jen Robespierre

se domnívá, že ví to, jako myslí,

že všecko řídí... Je Zlo nebo Dobro?

Kde hranice jsou? K smíchu, školské bajky.

Však Revoluce je přec dobrým dílem,

ač živena je námi, lotry, blázny.

Kdo vyzná se v tom? A jak požírá vše,

jak krev nám pije! Neustane dříve,

až pohltá nás. Marno vzdorovati.

Jak Girondisty vzala, vezme jistě

i hlavu moji, cítím, jak mi sedí

už provisorně jenom na ramenou,

i nečistého Marata už schrupla,

a Saint-Just úhoř, podagrista Couthon

už dojista jí také neutekou.

A Robespierre, lojové to světlo,

to shasne v posled. Potom zajde sama.

Zdá se, že malý žertík sehrají si

Příroda s Historií. Příroda jí dala

pár zasažených duší ku spálení

přežitků starých, haraburdí věků,

a Madame Historie pálí. Duše hoří

a hoří dobře. Haraburdí hoří

a také dobře. Až tu zbude popel,

i z nás i z něho, Madame Historie

zavede svěží nové hospodářství

pro zdravé lidi, Příroda se zbyla

hromádky lebek, jejichž mozek nebyl

dle programu, neb dáma ta je moudrá,

chce zdraví jedinců i společnosti –

nu, slovem tedy: podají si ruce,

až bude po všem, budou spokojeny,

Francie bude pokoj mít, my také...

A to je bůh – by řekl Robespierre,

neb pedantem je arraská ta zmije

a chce mít všecko pěkně urovnáno...

Já nevím. Vím jen: tak jest, jak být musí.

A vím, proč hlava má mi na mém hrdle

nejistě sedí... Dantone, toť Osud.