DAR

Ten nejtrpčí, bohové, dali jste mi dar,

jenž bolí a raní:

mně v srdce vložili jste rozšlehaný žár

a neukrotné plání.

A vášně vložili jste slavné do mých žil

a veliká hnutí a smělá –

však nedáte perutím ocelových sil

a kamenného těla.

Tak jiskří se oči a zachvívá se dlaň,

duch tvrdě je zkován,

a dím-li své myšlence: „Nyní jasně vzplaň!“

jsem ukřižován,

jsem roztříštěn rozpětím prudkých varů těch

a sražen zas k zemi.

Ach, nejtrpčí bolest, nejžhavější vzdech

jde mými sny všemi.

A přece, ó bohové, díky vám! Dobře vím,

ať zraky mi krvavě svítí,

ať bit jsem a spalován trpkým darem tím,

že bez něho nelze mi žíti!