DAR.

Je život bohů dar

a jako dar jej přijmi –

však měnivý jeho tvar

rukama uhněť svými!

Do země kořeny

jsi vklíněn věčným řádem,

však krve proud vzpěněný

tvé duše zašum spádem –

Nad hlavou oblaky

a sladký slunce příval,

jenž plá ti ve zraky,

hlas, který v sluch ti zpíval,

to tvoje jest, to tvé – –

skloň srdce odevzdané,

ať hnutí laskavé

do všech tvých smyslů skane –

Vždyť za to zaplatíš

hlodavou žití mukou,

hle... v nehostinnou tiš

ti temné ruce tlukou

a zlobně hledají

vznět každý, písně závan,

květ, který potají

se vzepjal očekáván

a živen nadějí

půlnočních meditací...

slyš... u tmy veřejí

se kalná vlna ztrácí...

Přec okna otvírej...

Jsou dálky rozzářeny...

Jak šlehne světla rej

a zalije ti stěny...!

A pohleď: vysoký

a slavný let je ptáků –

a pohleď: útoky

jak blednou tvrdých mraků –

Ó nakloň hlavu svou

zátopě dobrotivé,

v zář sluneční milostnou,

ve zpěvy ptáků živé

a všecko ať je žár

zachycen smysly tvými –

Je život bohů dar

a jako dar jej přijmi.