DÁRCE S PRÁZDNOU RUKOU

To oko planoucí, to dobré oko dárce,

jež dává, neměříc, jež těší, objímá.

To oko planoucí, ty bílé vlasy starce,

leč starce mladého s štědrýma očima.

Ta ruka vztažená, na jejíž vyschlé dlani

tak mnohý ležel dar, tak mnohý krásný květ.

Že dárce nečítal, teď ani trety na ní.

A přece poznáváš: on obdaroval svět.

V tom koutě postojíš a třeba mnozí přešli.

V tak mnohé uvěříš, zadíváš-li se naň.

Tak mnoho pochopíš, v ty oči pohlédneš-li.

S tím okem planoucím, s tím není prázdná dlaň.