Dárek dřevorubců.

Narodil se šťávnickému pánu

šumný synek vděk,

zrobíme mu kolíbičku z tisu,

natrháme čučorietek mísu,

by jak ptačík v léta každém ránu

rostl o přetěk.

Lubovníček do kolébky dáme,

dobré mysli květ,

pod hlavičku, aby kynul v zdraví,

poduštičky krásné z vonné trávy,

z milotek a lipnic uděláme,

co neviděl svět.

Klučíky mu dáme v malé ručky,

by měl pěkný hlas

a se neulekli křestní hosté,

však až mladý panko povyroste,

tučné chytíme mu pozabúčky –

křepeličky zas.

Nu a pak, až jako růže zkvitne,

cedilo chcem dáť,

cedilečko pěkně cifrovany,

jak se patří na takové pány,

a když lenka – milenka mu svitne,

půjdem gajdy hráť.

A budeli Slovák opravdový,

dáme starý dar,

vsadíme mu na dvorečku lípu,

přineseme z boroviče pípu,

z tisovského tisu pohár nový

a koroptví pár.

A budeli Slovák, každou chvíli

hotov každý z nás

v gruních macka loviť, a jak vdačně!

Maďarli, chcem prosiť usedačně:

„Dobře bysi zrobil, bože milý,

aby razem zhas’!“ –