Darmo.

Vyplakal jsem už tu bolest svoji,

vysmál jsem se sám už bídě svojí,

a přec bolesť moje neumírá,

a přec duše v bídě, v nepokoji!

Kdyby vesmír celý ohněm zaplál,

palných žárů přece konec bude,

kdyby potopou se opět skácel,

duha vzejde, a zas pokoj bude;

ale v duši oheň jednou vzňatý,

nebo spousty v srdce prohlubené

nehynou ach nikdy – nikdy – nikdy!

pláč a bolesť, zdaž jsou nesmrtelné?