Darmo!

By Jan Václav Tůma

Můj bože, můj bože,

což je mi smutný svět,

tíži mám na srdci,

a nesmím povědět.

Hledal jsem přítele,

bych mu to pověděl,

snad by té bolesti

líp než já rozuměl –

a zase milenky,

abych se potěšil,

a tajné bolesti

sám v srdci nenosil:

Přítele nenašel,

lásky se nedoždal,

můj bože, co jsem se

v samotě naplakal!