Darwin.

Jeť celé lidstvo jak pes na řetěze;

by neutrh’ se v svojí zuřivosti,

je ob čas třeba jedné tučné kosti,

na kterou jeho žravost se pak sveze.

Své jinak brzy překročil by meze

a hýřil, trna nad svou vznešeností,

by v horším pádu vlastní ku lítosti

pak zřel, jak směšno hrát si na vítěze.

Ty na prahu tak dvacátého věku

jsi kost mu hodil vydatnou a tučnou,

ať ohlodá ji, slintá, když ji hryze.

Snad navrátí se opět ke člověku,

svůj pád obrátí v povzlet rukou zručnou,

by duchem stal se v ohvězděné říze!