Darwinismus.

Nuž tedy vývoj – Klidně na vše zřím:

Štěrk, býlí, strom a zvíře – jedna řada;

být skončena se zdá ta Iliada

u člověka – vše další je tu dým.

To celky v sobě hotové jsou, vím,

dál žijí klidně, kosmos z nich se skládá;

jen v nitru člověka ta věčná váda,

spor, záchvat, vznět dál k cílům nejvyšším.

Štěrk, zvíře, strom a býlí co jsou, budou,

proč v článku sledním vývoje, proč v nás

ta neúkojná touha jiným býti?

Proč neobejmout úlohu tu chudou

myslící třtiny? Odkud vnitřní hlas,

být víc a lepší než to celé žití?