DARY LESA

Těch darů lesa nelze spočítati,

co naseto jich k hodům v mechu tkáni:

kalíšky jahod, malin, které v dlani

dřív uvíznou, než utrhnout je stačí,

když dozrály, kropeny sluncem, stínem,

a medem chutnají, neb starým vínem.

Tam pod břehem hřib z mechového hradu

se dívá pokradmu. Vše na zahradu

se proměnilo, v lesní houšti skrytou,

a ústům, dlaním, nozdrám kořist sytou

les dává štědře, pestrý obraz zraku.

Tam muchomůrka v kapradinách mraku

se červená v svém tečkovaném šatě,

tam ryzce, lišky, vykoupány v zlatě,

hub sterých barev duha rozpestřená

jak světélka a světla rozsvícená,

jež osvětlit by chtěla herbář zkvetlý

mateřídoušky, brusin, přeslic metly.

Do síly země, kterou pažit zrosen,

dech pryskyřice tryská z kory sosen,

z vývratů kořenů, na slunci tlících,

z výhonků borovic, rozžatých v svících.

A lesní pramen, když skončeny hody,

prostoupen solemi a mízou země,

podává chladný doušek čerstvé vody.