DARY SRDCE

V srdci až budu mít plamen a hvězdy v oku,

zázrakem lásky bratry v lidech probudím,

ty, jež jsem jindy chladně míjel v lhostejném kroku.

Tvůrcem pak budu, kdy nebolím, nestudím,

betlémská píseň kdy ve mně odvěká, prastará

dvěma tóny se pomodlí: dudy a fujara.

Ponesu dary tomu lidu,

zrazen jenž od bratra, od člověka,

zavřen v svou hrdou neb potupnou bídu,

na čistý úsměv lásky čeká.

Dlouhou jsem cestou se rozžehnával

s drahými srdci na zastávkách,

pod drnem když jsem je zakopával.

Do uzlíčku jsem sebral teď lásku,

abych ji rozdal těm, kteří žijí,

několik trav jen, květin a klásků,

dobrých slov nebo bdělých skutků,

pro tolik živých ran a smutků,

které jsou věčny a nepomíjí.