Data fata secutus.

V han lijavec, v urážek drsných příval,

jež pršely naň stále, odevšad,

až z jeho duše stal se pustý sad,

jejž divý ručej ustavičně zrýval;

v ten celý život, jenž se stále stmíval,

kde každý kámen jemu na skráň pad’,

trn každý ranil, bodl každý had,

on klidně díval se a klidně zpíval.

A sotva úsměv přelet’ jeho tahy.

Co vřava, jež tu hlučí bouřlivě?

to všecko trety, jimž se nepodivil.

Dech poesie blahostný a vlahý

v tom cítil nejvíc, písní poctivě

že svoji ženu a své dítě živil.