DÁVNÉ DOBY.

By Emanuel Lešehrad

Dávné doby, co mi chcete?

Venku listí s větví padá,

pusté nivy, pustá lada.

Letos již nic nerozkvete!

Sedím v parku zasmušilý;

na haluzích pějí ptáci.

Zas se ony doby vrací,

kdy jsme spolu šťastni byli.

Slunce hřálo v sadě vzkvetlém.

A my v šeru listí stáli

poroseni zlatým světlem.

Ach, ty vůně vyprchaly!

Ó, jak smutně nyní zejí

bílé hvězdy do alejí!