DÁVNO...

Dávno již, dávno je tomu,

co se mi zoufati chtělo,

nyní pod příkrovem stromů

leží mé žíznící tělo.

Dávny, ó dávny ty časy,

kdy jsem snil o kouzlu máje,

nyní mi zbělely vlasy,

ruka má k výpadům mdlá je.

Jak se vše na světě mění!

Jakobych z tmavého hrobu

vystoupil na světlo denní

v neznámou jakousi dobu...