Dávno již!

Vypravuj pověst, co sladce mi zněla

tak dávno již!

zazpívej píseň, jež k srdci mně spěla

tak dávno, dávno již!

Nyní jsi tady, ó zabuďme žel!

Nech mne jen zapomnít, v dálce žes dlel.

Nech mne jen věřiti, žes mne rád měl

jak dávno, dávno již!

Vzpomínáš pěšiny, kde jsem tě zřela

tak dávno již?

Kde jsem ti slíbila: „tvoje jsem celá!“

tak dávno, dávno již?

Kdes mne jal úsměvem do sladkých pout,

že bude duše má tvou věčně slout,

že nesmí, nemůže zapomenout,

jak dávno, dávno již?!

V srdci mém zbouzíš zas naděje květy

jak dávno již!

ač vím, že krásnější líbal jsi rety

tak dávno, dávno již!

Věrnost má vzrostla jen odchodem tvým,

kéž tebe poznovu tisknouti smím

zářící, blažená ku prsoum svým,

jak dávno, dávno již!