Dávno již...

Dávno již zemřela slova v mých rtech,

dávno již poklesly před činem ruce.

Jak asketa řeholník žiju v svých zdech,

duši svou přibíjím na pranýř Muce.

Jestliže zaplanu chvilenku v snech,

vzpomínky do dálek zaletí maně,

tisíc dnů kaju se v samoty zdech.

Snů žár a vzpomínky? – Bolest dám za ně.