Dávný refrain.

Dřív než jsme se rozloučili –

Ó jak zrak Tvůj zpět mne táh' –

ještě jednou v myšlénkách,

skráň na skráni v těžkých snách,

zřeli jsme na rozcestí,

kde les v slunci hřál se bílý,

kde večerní mraky plály,

kde ze světel zlatých drah

nahé větve život ssály –

a my se jen modlili

smutní k Bohu o štěstí.