DAVORINU TRSTENJAKOVI, AUTORU „DOKONALÉHO UČITELE“.

Jak píseň skřivánčí v březnových metelicích,

nám vřelá slova Tvá od Velebitu zazněla,

že vychladlá i srdce bratří v povolání

suggescí plodných nadějí a tužeb prochvěla.

Ty’s z duše promluvil tisícům zápasníků,

již v kraje zapadlé osvěty nesou pochodeň

a stokrát poníženi, vztyčí hlavy vzhůru

v naději v nová pokolení, v příštích duchů žeň...

A dokud srdce, Tvému podobná, bít budou

a duchové, Ti podobní, pěstovat lidstva květ,

netřeba hlavu v černé beznaději věsit:

vždy ještě bude možno žít a s nadějí zřít v svět.