Dceř pohanská.

Jest si král starý pohanský,

Káže ze zlatého trůnu.

Má si dceř vladař pohanský,

Jasnu, krásnu nade lunu.

Jak si Vesna v roucho květné

Oudy labutiné krývá,

Tak si dceř ve roucho květné

Mutnu Maryi zdobívá.

Rozlobí se král pohanský, –

Svrhne od zlatého trůnu

Dolů dceř vladař pohanský

Jasnu, krásnu nade lunu.

Ta se s Lílií raduje,

Jak se jemně rozevívá,

Lílií svůj bol žaluje;

Květ s pannou zase slzívá.

Jednou ve spaní utrhne

Bůžek bílu číš radostně;

Z kadeří svu palmu svrhne,

Dcerce zas podá milostně.

S Lílií si začne váti,

Choť budit k jinému ránu;

Až zahledne krásnu máti,

V bůžinku pozná Moránu.