DCERA JEFTOVA.

Nebudu těkat po horách

s gazelou plachou víc,

nerozžhnu v bledém líčku nach,

nepůjdu ženichu vstříc,

ó, nikdy, ó, nikdy víc!

Vše mrtvo jest již,

a Judy zlá tíž

na srdci leží

mramorem, spěží

a odtamtud se nehne nikdy víc!

Ó, nikdy víc!

Kdo moh’ by přijíti ještě dnes,

abych mu pohlédla v líc?

Ký musil by kynorů i harf znít ples,

sbor hlasů sta tisíc!

Ó, nikdy, ó, nikdy víc!

Vše mrtvo jest již,

a Judy zlá tíž

se s duše nehne,

hloub jen ji sehne,

by nevzpjala se sirá nikdy víc!

Ó, nikdy víc!