Dcera mlynářova.

Uskočila veveřinka,

Chytila se holubinka,

Ach nešťastná holubinka!

Pode mlejnem u Vltavy,

Pod vrbami zelenými,

Prala dcerka mlynářova

Šáteček svůj červeňounký.

Dcerka lepá, černooká,

V sedmnáctém květnu prala,

Roztomilá holubinka,

Šáteček svůj červeňounký.

Nade mlejnem u Vltavy

V jedlovině temnostinné

Lapal Amor veveřinku.

Veveřinku chytřebystrou

Lapit maje – padl Amor

Nade mlejnem do Vltavy.

Vlnky jemné skolíbaly

Pacholátko k černooké

Lepé dcerce mlynářově;

Vlnky jí ho vkolíbaly

V šáteček ten červeňounký.

Povídá se, že ne Amor,

Že prý jeden mysliveček,

Mysliveček zeleňounký,

Louzen šátkem červeňounkým

Přišel k dívce po Vltavě.

Mně však věřte, byl to Amor.

Vlnky jí ho vkolíbaly

V šáteček ten červeňounký.

Litovala, ulíbala,

V bílých rukou ujímala,

K srdci tiskla planoucímu

Anjelské to nemluvňátko.

A hle! než je pokochala,

Zrádným smíchem uletělo!

A hle! dítě promluvilo:

„Uskočila veveřinka,

Chytila se holubinka!“

Dcerka lepá, černooká

Želí toho anjelíčka,

Ach nešťastná holubinka!

Pode mlejnem, v jedlovině,

Nade mlejnem, pod vrbami

Hledá, hledá, darmo hledá!

Ach nešťastná holubinka!

Jednou unavena zdřímla

Pode mlejnem, pod vrbami;

Krásně měsíček vycházel,

Z těžkých snů se vyrazila –

A hle! spatří vedlé sebe –

Rozmilého anjelíčka.

Litovala – nelíbala –

Aniž v rukou ujímala –

Aniž k srdci přitiskala

Anjelské to nemluvňátko.

A hle! než je oplakala –

Prvního kde pochytila,

Tam je vlnám poručila.

Pode mlejnem, nade mlejnem,

Pod vrbami, v jedlovině

Pláče, pláče, darmo pláče!

Jednou pláčem unavena,

Pode mlejnem, pod vrbami,

Smutně měsíček vycházel,

Tam co první pochytila,

Tam kde druhé opustila –

Tam se vlnám poručila.