DCERA.

Na bídu a na matičku starou

zapomnělo děvče v bohatství a pychu.

Bylo by to také nehorázně k smíchu,

myslet na matku, jež jezdí károu,

kdežto ona denně v plném zdaru

v skvostném voze letí po bulváru –

se šlechtou v přepychu zápolí!

Odkud má to všecko? Lidé mluví cosi:

dobře však, že ona rukavičky nosí –

ducha nemá – nemusíť pak vidět kdokoli,

že ten přepych nedaly jí ani – mozoly!