Dcerám Tater. (II.)

Sdružme my se mocně

s otčinou a s bratry,

jak se pevnou paží

k Tatrám víží Tatry.

Stulme se kol matky

jako náruč velká,

ať v nás pozná lásku,

ať tak sirá nelká.

Setrvejme při ní

v síle nezmožené,

jak se nedá Tatra

vyrvat od kořene.

Nastavme svá čela

proti hrozbám blesků,

jako Tatry chranné

čnící ku nebesku.

A jak poklad zdrojů

k zemi vypouštějí,

jenom proudy lásky

liňme v nivu její.

Vznesme slunné štíty

naděje a věry,

ukažme těm Tatrám,

že jsme jejich dcery!