DCERY LOTOVY čili ŽENSKÁ LOGIKA.

Biblické vy chuděrky, mně vás vždycky líto!

Celé nebe nad vámi jako velké síto!

a tím sítem plameny a tím sítem síra

pršela a pršela – kde jen byla díra!

A vy nahé spaly jste, jak to v Orientu,

ani plášť jste neměly, španělskou též plentu;

„Hajdy, holky,“ hřímal Lot, sám též polonahý,

„žena má již solný sloup trčí vedle dráhy.“

„Co to bude? – Nevím sám, velké cítím hoře,

Sodoma a Gomorha – síry, síry moře!

Jak to šlehá z oblaků, jak to padá k zemi!

Zdá se mi, již bředeme síry peřejemi!“

Ale holky – bral je čert, – kroutí se a vrtí,

ať hřmí plamy za nimi nebeští jak chrti,

vidí, skrz ně andělů kterak těla svítí,

sní: „Však naše na vděky jeden se přec chytí!“