De monte sacro. (2. Na prahu.)

A v chrám jsem vkročil – lesem světel planul –

jak chorý žebrák u dveří jsem stanul;

tam v stínu klek jsem v hořkém trudu

a vroucně líbal jsem tu svatou půdu.

Proud slzí vřelých k zemi rosou kanul,

cit bázně dětinské mou hrudí vanul,

a jako požár zmocnil se mých údů,

já bil se v prsa a já chvěl se v studu:

Jsem stínem zde, jsem nocí k tomu jasu

jenž rozlévá se kol a v jásot hlasů

jen já se nesmím vmísit jediný?

Cos jako paprsk pad v mé hlubiny:

a v chvíli té mně bylo, jak by svadlo,

co hříchem bylo, vše a – s duše spadlo.