DE PROFUNDIS.

Z hlubokosti duše zdrané,

nocí, dnem jsem volal k Tobě,

abys těžký kříž, ó Pane,

sjal mi s plecí v hořké době.

Vím, že slyšel’s moje vzdechy,

zůstaly však oslyšány,

moje trýzeň bez útěchy,

bez balšámu moje rány.

Usouzeným v předurčení

dále musím hložím jíti,

trpký kalich utrpení

do poslední kapky píti.

Pode mnou se země hroutí,

nade mnou se chmuří nebe, –

přec mi ve tmách zahynouti

nedal’s bez důvěry v Tebe!

Vím, že Tvoje stráž mne vidí,

zář Tvá padá v líce bledé,

a kde slepne oko lidí,

vím, že ruka Tvá mne vede.

Tak ať vůle Tvá se stane

dnes a zítra, do skonání; –

dal’s mi trpělivost, Pane,

tou dal’s vše – – a dík Ti za ni!