DE PROFUNDIS.

Je dušička má tak schoulena,

tak malá a tak nízká,

že lítostí až se otřesu,

když podívám se z blízka.

Už tolik jsem prachu nadýchal,

tolik se kalem brodil

a stokrát a tisíckrát proklínal

ten den, kdy jsem se zrodil.

Eh, líp už tak bude dodělat

v nenávisti a bolu,

než tebe, ty světla zázraku,

sem k sobě strhnout dolů.