De profundis.

SUVERÉNE mých nocí,

bože-netvore, králi mých visí,

POHLAVÍ nesmířitelné,

vím jak marně ti házím svá prokletí ve tvář!

Zatím co těla luzy devotně se ti koří,

znavenou vůlí tě rdousím v propastech nitra,

s horkými vášní rety marně zápasím s tebou,

tvůj otrok juž přespříliš podlý. –

Hle, masku blažené lásky serval jsem s tváře!

Zoufale zlomil posy sladkého troubadoura!

Umučen ubohým vzdorem, neschopen radosti v tobě,

s rozpálenými údy vleku se, nevěda kam...