DEBBORA A JAHEL.

V boj nechtěl Barák jíti bez Debbory;

mělť deset tisíc lidu jen, vše chůdce,

leč na sta vozů zbrojných jeho škůdce,

a kolem vozů bezpočetné sbory.

Šla tedy Debbora a s Tábor hory

lid krále Azor v hrozné zbila půtce,

až Sisara sám prchal, jeho vůdce,

a za ním pluky vše jak živé bory.

A Sisara skryl u Jahel svou hanu,

jež Haberovi družnou ženou byla,

a prosil: „Pít mi dej, než nitrem vzplanu.“

Když do syta ho lékem pohostila,

spal Sisara, a Jahel v jeho stanu

hřeb pevnou rukou do hlavy mu vbila.

Žen odvahou vlast kleslá znova žila.