DECH.

Z mých prsou, cit kde hárá,

když prohřát je, kam v spěch

se ztrácí jako pára

ten horoucí můj dech?

Kéž s jiným dechem splyne

a, jak jej vítr zved’,

kéž dýchne v šero stinné

a někde vzbudí květ.

Pak ať se nese vzhůru

tak jako modrý dým,

až někam do azuru

a měkce splyne s ním.

Kéž zmizí, v mrak se zvedna,

když prška jarní v něm,

a krůpěj z něho jedna

zas porosí mou zem!