DECH VĚČNÉHO ŽIVOTA

Do širé mystické dálky otvírám okno:

Vln věčna příboj se tříští o břehy Země,

a vítr tušení vane kolem mé hlavy,

jež v zbožné bázni se sklání před vyšší vůlí.

Dech žití věčného cítím vesmírem proudit,

v něm světla myriad světů září i hasnou,

a z hnízda myšlenky lidské vzlétají písně,

jak ptáci zpěvaví, kteří po výši touží.

A srdce vroucně se modlí na prahu Taje,

jenž jako opona skrývá smysl všech dějů

a jež se poodhrne jen v posvátné chvíli,

když duch, jenž opustil hmotu, novou si hledá