Dech země s prací lidstva v mrak se sráží,

Dech země s prací lidstva v mrak se sráží,

jenž zvolna, zvolna k strmým horám stoupá,

vždyť všecka práce mudrce i troupa

jest zápasem a těžce, těžce váží.

Jak moře, které do skal břehů vráží,

šeď výparů se nad propastmi houpá,

do každé prorvy pyšných hor se vloupá

a sahá k hrotům, jež se zvedly k stráži.

A nad tím nade vším v závratné výši

se klene mlčky nebe čisté, jasné,

a slunce zář, jež do výparů padá,

buď v hustých mlhách láme se a hasne,

buď v strašidelné nestvůry se spřádá –

a hroty trnou, hrůzou sotva dýší.