Dědičná hračka.

Ve skříni staré již na sto let

dědičná hračka leží,

s ní si kdys hrával dobrý děd,

ještě když dítě byl svěží.

Všichni jsme hráli si s hračkou tou,

zlámaná, zčernalá byla,

barvy již setřeny dopolou –

nevím, proč ještě tu zbyla!

Ve středu jablek voskových,

skleněných figur a květů,

hračka ta v paprscích nachových

ležela ztajena světu.

Děti se rozlétly dávno v svět,

nikdo si nevzpomněl na ni,

bába však v skříni své kolik let

s urputnou láskou ji chrání.

A když se zadívá, – do klína

slza jí za slzou míjí, –

to na ty pod zemí vzpomíná,

na ty, již pod zemí hnijí.