DĚDICOVÉ SV. GRALA (II.)

Na ticha křídlech snové táhnou

jak smutní, noční motýli,

svou bezdnou číš ti k retům nahnou –

šum křídel – sosna zakvílí...

a zase ticho na chvíli.

Ó nech v ten jejich pohár svůdný

své duše skanout zlatý svit,

snad jeden doušek z této studny

ti může mladost nahradit!

Ó nech, ať letí duše tvoje

v ty upomínky sladké zdroje;

snad někdo přec ji pohostí,

snad blaženosti tucha sladká,

snad tichá noc, všech snílků matka,

snad tvoje bezdno – věčnosti!