DĚDICTVÍ.

Tkví v duši mojí divný strach,

vždy bdělý, slouchající, čilý,

a často lednou rukou sáh’

mně k srdci v nejžhavější chvíli.

S tím strachem boj – je moje žití.

Mé hříchy, vášní vlnobití,

mé vzdory – pouze řetěz byly,

jímž rád bych strachu hrdlo stáh’...

Jakási bolesť dávná, šedá,

se chvěje v něm jak tichý kvil...

Já strach ten zdědil od praděda.

On, ztýraný rab, pána sbil –

a v duchu zře svou šibenici,

kles’ ve klín vášně – naposled...