DĚDICTVÍ

Ve mládí ztraceném my ssáli lži a klamy

a touhy přehnané po věcech, kterých není.

Nám život zakryt byl tajnými záclonami,

pak přišlo násilné a náhlé probuzení,

a pak... To mrzácké a shrbené jho žití

náš mozek sepialo, puch mrtvol zavál z rovů,

žaloby slabochů nám přešly v žilobití,

týž osud schvátil nás a zardousil nás znovu.

My vše jsme zdědili, však málo vymýtili,

zas tytéž otázky a pochyby a přání.

Pod přísným životem jsme sny své pohrobili,

bláhové naděje a idylická zdání. –

Vše to jsme prohlédli, náš podiv shasnul tklivý

a trpkost zklamání nám zachvěla se hlasem,

– pokrytci, kejklíři, již nevěříme v divy,

leč zas nám dobry jsou, mládeží pohnout časem.