Dědina nad Ostravicí.

Jak když před dlouhým a žlutým tím murem

– blesk hoře bil v otce a rozrazil matku,

zoufalá žena na zeď klesla skrání –

prachem jej padlého obrance města

vlek surový Řek:

Jak když pod kopytem římského jezdce

dřevěným štítem a kamenným mečem

nadarmo máchna vstříc oceli těžké

kles do prachu barbar:

My do prachu klesli a hryžeme zemi.

Grófe ze zámku! Byl krásný to jezdec

s vlajícím chocholem, blýskavohelmý?

Grófe ze zámku! Já za pluhem šel jsem,

Grófe ze zámku, tys kolem mne jel.