Dědoušek. (II.)

Mé dítky, jenom užívejte mládí

a buďte veseli jak dědek váš.

Nechť nikdy hněv a zášť vás nerozvádí,

leč láska těsněj’ víže svazek váš.

A v úzkém kruhu, za důvěrných řečí,

když víno v sklenkách pění se a zvedá,

a malátnost i smutek rychle léčí:

též na svého se rozpomeňte děda.

Milujte tak, jak já jsem milovával,

tak vroucně, věrně po celý svůj věk

a neklesejte, nechť se řítí nával

všech strastí na vás, nechť vás stíhá vztek.

Milujte vlast svou více nežli děvu,

vždyť ona trpíc pomoc u vás hledá –

a při lásky i při válečném zpěvu

též na svého se rozpomeňte děda.

A jestli vám kdy štěstí bude přáti,

že rodinný si založíte kruh,

že z různých končin v domov svůj se vrátí

a druha z mládí opět najde druh:

když v zpomínky se dávné stápějíce

tak jako tehdy druh si k druhu sedá –

mne nebude snad mezi vámi více –

nuž na svého se rozpomeňte děda.

Své dítky učte, čemu já vás učil,

by milovali víno, děvy, zpěv –

a za vlast, by jí nový život vzpučil,

by rádi dali statky své i krev.

A dosáhne-li vaše toho snaha,

že opět zardí vlasti tvář se bledá, –

že opět volna, šťastna naše vlast, ta drahá:

též na svého se rozpomeňte děda!