DEFLORACE DUŠE

Život, brutalní kuplíř, vyvedl mou duši na tržiště

A ukázal její krásu chlípníkům: hle, nevěstka!

Kozlím pudům prodal mou nahost a poručil mi živořiti

Pod hrubou rozkoší krčem přímořských...

V sklenníku Neřesti a Smilstva vzrostla jsi, květino mé duše!

V koický purpur tě záhy oděli a blyštícími drahokamy hříchu

Ověsili tvou nahotu... Do vlasů vpletli ti zelenou myrtu

A za zvuku berecynthické flétny poručili ti o zem udeřiti nohou...

Rozkoši! všemi brlohy tvými jsem prolezl,

Všechny tvé perversní vůně jsem dýchal,

Ovoce shnilého sklizní dávno mi páchneš!

Umdlený nudou včerejška a umdlený spleenem zítřka,

Apathicky zřím, jak myšlének ohyzdné krysy

Života mého běhají stokou tak hnusně... tak hnusně... tak hnusně...