DEJ!

Ach dávej, stokrát dej!

Když nedals v chvíli pravou,

vše marno. Oběť každá

jen pravšední pak bude obyčej.

Pro jednu chvíli střádej lásku žhavou,

kdy duše žíznící se napít zaždá

a v ticho tvoje zachce se jí vejít.

Ó nedej, příteli, v té chvíli přejít

kol zrakům prosebným. Je studeno

a temno za přechodem.

Dej srdce své v té chvíli! Jasným bodem

se rozžni v temnotách a dávej!

Stokrát dej spíš marně, než bys jednou

do očí chladně zřel, jimž souzeno,

že k tvým se pro naděje paprsk zvednou.