DEJ MI SVÝCH ÚST

Dej mi svých úst,

ó, mladá a chtivá,

ty, štíhlá jak proutek,

ty, lichotivá,

ty, oheň a víno, ty – zkáza i vzrůst –

Dej mi svých úst!

Horce a mdle

žhne to z tvé pleti.

Prs tvůj v mé dlani

klesá a letí.

Ó, větrná jízdo bez sedel, uzd!

Dej mi svých úst!

Neříkej: ne.

Neříkej: ano.

Čím jsou nám druzí?

Noc je. Čím ráno?

Tělo nechť v tělo cítíme růst!

Dej mi svých úst!