DEJ RUKU MI...

Dej ruku mi, ať teplo krve Tvojí

mně šlehne v skráň, ať možno zapomnět,

co stínů tvrdých v každém koutě stojí,

jak z dálných obzorů se dívá mrak a led.

Dej ruku mi... má duše tolik bojí

se bázní podivnou... V ten sešeřený svět

jde plno cest. I naše. Kde se pojí?

Zda do různých stran nejdou naposled?

Hleď, velké ticho modrým temnem chodí,

teď hádat chtěl bych, co se v dálkách rodí...

Dej ruku mi, ty zlatá duše má,

a moje touha vejde celá maně

v ten jeden stisk, jak Tvoje sevru dlaně

rukama oběma...