DĚJINAMI.

Ve starém Římě konsulem bych býval,

jenž pro zrušení kázně soudil syna

a pak se zrakem ocelovým díval,

jak se ta mladá hlava jeho stíná.

Za Innocenců byl bych církve děsem

a odevzdán byv svaté inkvisici,

byl bych nes – pohled upřen v nebe – s plesem

svou neustupnou hlavu na hranici.

Za Revoluce bos a otrhaný,

Francii v srdci, v očích plno záře,

byl bych šel přes hranice na tyrany.

Pak bych se byl dal zabít za císaře.

A zrozen dneska, pracuji, jak mohu:

jsem soudcem Věků, chudáků jsem bratem,

boj ohlásil jsem popům a jich bohu

a lotrů země své jsem zručným katem.