Dějiny a člověk.

V před dějin proud své bouřné toky valí,

a na břeh jeho člověk, červ ten malý,

se usadil, a zírá v hloubné toky,

a sčítá vlny, sčítá času roky.

Ten denní hmyz, to drobné zrnko písku

jen sebe cení, hledí svého zisku,

a z proudu krůpěj jedna naň kdy střikne,

že veletok v dlaň chytil, v plesu křikne.

A mní to slabé, nerozumné děcko,

že mělkým umem svým již postih všecko,

a čas přikryje vlnou nepaměti

ty pyšné lidstva děti!