DĚJINY. (I.)

Ach, kdyby bůh tak řídil dějiny

a jeho moudrost se v nich zrcadlila!

Snad snesly by je nervy dívčiny

a škola by z nich leccos vytěžila!

Leč my, my lidé, s hříchy, zločiny

a podlostmi jsme strůjci toho díla –

proud krve je to, výkřik jediný

vražděných duší, řev, jímž jásá síla.

A nejvíc se v nich bědná Pravda škrtí;

má ruce v poutech, oči zavázané

a roubík v ústech, v líci barvu smrti.

A což? Jsme lidé. Přírodopis praví,

že z rodu dravců. Proto, milý pane,

je dějepis náš brutální a dravý.