Dekadentním básníkům.

Neležte nečinně v Komnatách

plačících, zlomených Duší!

Ze zdola les rukou mozolných

na dvéře života buší.

Neležte, neplačte dětinně,

vždyť v ryku tom sten váš mizí!

V chorálu bojovném je váš zpěv

odporný, falešný, cizí.

Proč lkát a proč zoufat stařecky,

když třeba čin bohatýrů?

Když polnic třeba je k pochodům,

nač brnkat v strhanou lýru?

Neležte nečinně v komnatách,

kdy práce volá a spasí!

Ze zdola ku branám umění

vysoko proud nový kvasí.