Dekorace.

Ne, nechci více s přírodou se hádat,

zda ví, či neví, co tká a co hatí,

jen klidný svědek chci již nad ní státi,

nic víc než dekoraci od ní žádat.

Jak tomu, kdo zvyk’ za kulisou bádat,

se z kouzel divadelních všecko tratí,

a přec jej časem dekorace schvátí,

že illuse můž v duši se zas vkrádat,

mně děj se pouze; v pestré panorama

skal, hvozdů, pouští, vzbouřeného moře

chci jako divák s plnou chutí hledět.

Však, proč a kdo to hrozné spřádá drama

slz, vzdechů, pláče, resignace, hoře,

a čím v něm člověk, – netoužím víc vědět.