DĚKOVNÁ PÍSEŇ

A třeba-li teď dále jít,

co zbývá? Hlavu skloň.

Pomiluj černé země píď –

voň, dobrá hroudo, voň!

A cítíš: pýcha jaký blud

a jaká malá lež!

Odvěké teplo sálá z hrud

do tvojí hrudi též.

Voň, drahá hroudo, Bůh tě chraň

i s dobrým oráčem!

Jak srdce posvátná je dlaň

a jako hvězda zem.

A třeba-li teď kráčet dál,

co zbývá? Hlavu výš!

Chval nebesa i zemi chval,

jsi oběma přec blíž!