DĚL JSEM: USTAŇ!

Děl jsem: Ustaň! smutku svému,

a mne srdce bolí dál,

prch’ jsem v dálku hoři všemu,

a přec duši rve mi žal.

Zůstala mi píseň jedna,

jeden povzdech, jedna tíž,

a já cítím, v tváři bledna,

těch že nezhostím se již.

Jeden pohled v rodné stráně,

k rodným bratrům, v domov zpět,

jedna upomínka na ně –

a mi vzdechem chví se ret.

A jak z moře vlna dravá

stoupá k srdci divý žal,

a z mé duše píseň lkavá

vane chmurně, teskně v dal...